Tímto se bavím

Britská krátkosrtá kočka.

Tento druh kočky se vyšlechtil ve Velké Británii kolem roku 1900. Vyšlechtěna byla křížením domácích krátkosrstých koček s velkým tělem a a perských koček. Její úplně první zbarvení bylo modré Britská krátkosrtá kočka.  je jednou z nejoblíbenějších čistokrevných chovaných koček. Obecně je o těchto kočičkách známo, že jsou velmi milé a hodné. Když jsou ještě malé, mají velkou chuť si hrát. Jako jedny z mála koček jsou schopny snášet i ostatní zvířata v domě. I když většinu času tráví spánkem, sami si umí najít nějakou hravou aktivitu, která je umí na dlouhou dobu zabavit. Jsou velmi klidné a mazlivé, a tak se staly velmi oblíbené hlavně u starších lidí. Jedná se o poměrně velkou kočku. Váží 4 – 8 kg. Má velké kulaté oči. Její tělo bývá mohutné až zavalité. Co se týče srsti, má ji jemnou a hebkou. Zbarvení bývá různé. Nejčastěji se však vyskytují barvy jako jsou černá, šedá, čokoládová, lila nebo třeba krémová. Srst Britské krátkosrsté kočky by se měl jednou až dvakrát týden kartáčovat. (Doporučuje se v období línání odstraňovat odumřelou srst častěji) Proti přerostlým drápkům můžete koupit obyčejné škrabadlo. Dále pokud drápky při zatažení nevyčnívají, nemusí se stříhat. V opačném případě by se stříhat měli. (Nejčastěji drápky stříhají veterináři, je možné je ale speciálními nůžkami ostříhat sám doma)

Schicu.

Malý, ale statný, bohatě osrstěný pes s obličejem podobným květu chryzantémy. Hlava široká, s krátkým, širokým a kvadratickým čenichem, se srstí která přepadává přes oči, bohatým vousem a knírem. Oči velké, tmavé, kulaté, uložené daleko od sebe. Uši velké, dlouhé, zavěšené, osrstěné tak bohatě, že opticky splývají se srstí na krku. Krk klenutý natolik, aby bylo dosaženo vznosného nesení hlavy. Končetiny krátké, rovné, svalnaté, se silnými kostmi. Tělo s širokým a hlubokým hrudníkem a rovným hřbetem. Ocas vysoko nasazený, vesele nesený přes hřbet, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, hustá, nezkadeřená. Zbarvení jakékoliv. Žádoucí je u vícebarevných psů bílá lysina na hlavě a bílá špička ocasu. Živý a pozorný sebevědomý pes. K cizím většinou spíše nedůvěřivý, v rodině velmi milý, něžný a hravý. Udržovat srst v dobrém stavu dá dost práce a je třeba se jí denně věnovat. Společenský pes, který také hlídá.

Čivava.

Má kompaktní, téměř kvadratické tělo, délka těla je poněkud větší než kohoutková výška. Charakteristickým znakem plemene je zakulacená hlava jablíčkového tvaru, s krátkým a rovným čumákem. Oči jsou kulaté, výrazné, ale nevystupující, uši někdy malé, velké a vztyčené. Trup je dobře stavěný, záda rovná, končetiny silné a dobře osvalené, tlapky malé a oválné. Ocas nese čivava vždy charakteristicky ohnutý nebo zatočený  v půlkruhu se špičkou směřující proti bedrům.

Toto plemeno se vyskytuje ve dvou varietách: krátkosrstá (srst je krátká, lesklá a měkká, přiléhá po celém těle, je mírně delší na krku a ocase) a dlouhosrstá (srst je jemná a hedvábná, rovná nebo lehce vlnitá, tvoří třásně na uších, krku, na zadní straně hrudních a pánevních končetin, na tlapkách a na ocase).

Barvy jsou přípustné všechny, ve všech odstínech a kombinacích, mimo merle barev.

Čivavy mají velké sebevědomí a odvahu, ale kvůli své velikosti se často bojí. Některé čivavy jsou nedůvěřivé, ale některé jsou také velice přítulné. V případě podcenění výchovy může být agresivní a neposlouchá povely, proto je důležitá socializace od štěněte (nejlépe hned od 3 měsíců). Miluje procházky a teplo (často se vyhřívá na slunci). Je vhodná do bytu. Většinou bývá fixována na jednoho až dva majitele.

Průměrná délka života: 12 – 14 let.